Blog

Deník snů, přání a cílů

 

Každý z nás má své sny, přání a cíle. Někdo si svá přání uvědomuje, někdo ne. Někdo za svými sny jde a někdo ne. A mě právě baví sledovat ty své vlastní touhy. Zajímá mě, jak se s časem a s prožitými situacemi mé sny mění, jak rychle se plní a co všechno jsem schopna pro svá přání udělat.

 

V předchozích letech jsem si vytvářela různé nástěnky vizí. Většinou byly ale jen v počítači. Buď jako tapeta na ploše a nebo jako nenápadná prezentace v rohu obrazovky, kterou jsem viděla stejně jen občas. Všechno to bylo fajn. Měla jsem z toho dobrý pocit. Bavilo mě to. Ale přece jen. Něco mi v tom chybělo. 

 

Na vysoké škole jsem si pak zamilovala excel a celý ten tabulkový systém. Začala jsem tak své představy zapisovat tam. Spousta barevných okének, spousta slov a písmen. Hromada různých grafů a výpočtů. Fascinovalo mě to... ale pořád to bylo jiné. Neosobní. Bez energie. Bez pocitu reálného naplnění...

Pamatuji si to jako dnes, byl pátek 13. listopadu 2015 a já si konečně založila svůj papírový deník snů, přání a cílů. Bylo to pár dnů po jedné z mých chemoterapií a opět mi bylo zle. Snažila jsem se zapomenout na vše, co mě trápí. Začala jsem si v hlavě promítat, co všechno bych chtěla zažít, kam všude se chci podívat, čeho bych chtěla v životě dosáhnout... Jenže jsem se po chvíli přestala ve svých myšlenkách orientovat. Některé myšlenky o mých přáních mi přišly, že jsou absolutně nesplnitelné. Některé jsem viděla bláznivě. No a na některé jsem v mžiku zapomněla. V tu chvíli jsem zahlédla v poličce nepopsaný sešit v tvrdých deskách. Jeho obal se mi moc nelíbil. Byl ale nejblíž a mě po chemoterapii bolelo celé tělo. Představa, že budu hledat jiný nebo že počkám, až budu schopna zajít do obchodu mě odradila. Tak jsem si řekla, že si do něj "prozatím" napíšu těch pár mých myšlenek. Taky cítíš úžasný pocit úlevy, když své myšlenky přeneseš na papír? Já rozhodně ano! Doporučuji to vyzkoušet!

 

Jednotlivé sny jsem si psala barevně. Různou velikostí na různá místa prázdných stran. Všechny ty poznámky mají však vždy něco stejného. Kruh - bublinu. Bez konečného obkroužení slov jsem měla pocit, že slovo, a celá ta vize, která se pod slovem skrývá, jen tak levituje ve vzduchu. Že celá ta myšlenka je neuchopitelná a nereálná. Jakoby mi chtěla odletět. Barevné bubliny se tak staly součástí mých zápisků. Taky jsem si  ke každému snu zapsala datum, kdy jsem si přání vysnila. 

 

Po čase jsem si uvědomila, že těch pár věcí, které jsem zvěčnila na papír tohoto deníku, se splnila! A tak jsem si je nalistovala, napsala k nim datum splnění a popřípadě i to, jak jsem toho dosáhla... A tak se z "dočasného" deníku stal můj milovaný deník snů, přání a cílů trvalý a stálý.

Papírový deník mám stále na očích. Když listuju jeho stránkami, slyším, jak listy o sebe šustí. Můžu si na něj sáhnout a i kdybych ho měla v ruce potmě, vždy poznám, že to je právě on. Cítím, vůní papíru a vonných olejů, kterými jsem si deník navoňala... Oči, uši, hmat a čich. Čtyři z pěti smyslů pokaždé zapojuji, když si do něj zapisuju nebo jen tak listuju. Tohle je ta pravá realita, která mi chyběla u všech těch elektronických deníků a plánovačů snů. To je to, co mi říká, že mé sny mají šanci splnit se...

Jak už jsem psala, obal deníku se mi moc nelíbil. Měl klasické tvrdé desky černé barvy s červenými rohy. Napadlo mě, vyrobit si vlastní obal. Takový, který se mi bude líbit. Řekla jsem si, že spojení mé milované mandaly a právě tohoto deníku bude super nápad! Tak jsem se do toho pustila. Změřila jsem si rozměry sešitu, připravila papír, vzala do ruky kružítko a začala jsem rýsovat. Nad vybarvováním jsem strávila několik úžasných hodin absolutního bezmyšlení a uvolňujícího prázdna. Ale toho skvělého prázdna! Takové to prázdno, kdy nevíš, že existuje čas. Kdy jsi pohlcen/a tvořením. Tak se podle mě pozná, že děláš to, co Tě baví a naplňuje - ponětí o čase prostě zmizí. Po několika hodinách jsem obal dokončila a oblepila svůj milovaný deníček novým kabátkem. ♥ Pak už jen stačilo přidat fólii přes celý obal. Přece jen, každodenní "ošahávání" deníku by tak dlouze vyrobený obal docela rychle mohlo poničit. 

♥ PRO ZAJÍMAVOST ♥

 

16. března 2016 jsem si právě to tohoto deníku napsala, že si přeju mít svůj vlastní blog. Stránky jsem již měla, a tak propojit je s blogem chtělo jen několik úprav, čas a práci vše správně nastavit. Jednoho dne, jsem tohle vše dokončila. 8. července 2016, necelé tři měsíce po napsání tohoto snu, jsem zveřejnila svůj první článek blogu a jeden ze svých snů tak splnila! Jupí

Rakovina mi ukázala, že mám začít plnit své sny právě teď. Že čekání na nějaké "až", mě moc daleko neposune. Některé sny se realizuj lehce, jiné mi svou náročností připadají tááák daleko... Svého zapisování se však nevzdám. Mám radost, že mé bubliny přání se postupně krásně plní.  Taky jsem díky svému deníku zjistila, že mé sny, přání a cíle se mění. Někdy mě daný sen přejde a nebo zjistím, že to není to pravé ořechové, co bych si skutečně přála. Někdy je to jen chvilkové poblouznění z momentálního nadšení a objevení něčeho nového. Některé sny jsou ale stálé a trvalé... 

 ŽIJ A PLŇ SI SVÉ SNY 

A jestli čteš právě tyto řádky, tak Ti moc děkuji, že jsi článek dočetl/a až dokonce! 

 

♥♥♥

Please reload

Please reload

Jak na domácí veganskou zmrzlinu?

1/10
Please reload